Anna Cima

Anna Cima
Narození1991 (32–33 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, japanoložka a překladatelka
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématajapanologie, literatura, literární tvorba, próza, překlad a překlady z japonštiny
Významná dílaProbudím se na Šibuji
OceněníCena Jiřího Ortena (2019)
Magnesia Litera 2019
VlivyHaruki Murakami
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna Cima (rozená Jarchovská, * 1991 Praha) je česká japanoložka, překladatelka a spisovatelka. Pozornost veřejnosti si vydobyla již svou prvotinou, románem Probudím se na Šibuji, který v roce 2019 získal několik ocenění. Otcem je scenárista a dramaturg Petr Jarchovský. S manželem, japanologem Igorem Cimou žije v Japonsku, kde se zabývá překladem japonských autorů a studiem tamější společnosti.

Život

Anna Cima se narodila roku 1991 v Praze. Studovala gymnázium na Letné. Již v této době našla zálibu v japonské kultuře, zejména v anime, filmu a literatuře.[1] Vášeň pro japonskou kulturu jí pomáhaly budovat filmy Akiry Kurosawy a díla spisovatele Haruki Murakamiho.[2] V sedmnácti letech spolu s spolužačkou Japonsko navštívila a definitivně se rozhodla pro své budoucí zaměření a studium japanologie. Sama tuto cestu označila jako zásadní nejen pro své profesní zaměření, ale i literární tvorbu.[1]

Japonologii vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se seznámila s Rusínem narozeným v Česku Igorem Cimou, rovněž japanologem, za něhož se v roce 2016 provdala.[1][3] V době pobytu na Karlově univerzitě oba získali stipendium ke studiu poválečné japonské literatury na japonské univerzitě.[4] Od té doby začali žít v Japonsku, odkud do češtiny překládají japonské autory. Sama se podílela například na překladu díla Kočka na cestách, kterou napsala Arikawa Hiro.[5] Spolu s manželem pak světu zprostředkovali román Sbohem Gangsteři spisovatele Gen’ičiró Takahašiho.

Kromě zájmu o Japonsko měla od dětství zálibu v psaní. Před svým debutem dokončila dva další romány, které však nepublikovala, protože podle jejích slov nebyly dost dobré. V rámci tvorby se snaží českému publiku prezentovat japonskou kulturu.[6]

Dílo

Literární dílo autorky je do značné míry ovlivněno její zálibou v japonské kultuře a studiem japonské literatury. Část čtenářů ji přirovnala k Harukimu Murakamimu, pro něhož je typický snový nádech reality a detektivní prvky. Sama Cima uvedla zejména vliv Murakamiho románu Afterdark.[2] V tvorbě se snaží vyobrazovat pocity rozdvojení, vzniklé v návaznosti na život mezi dvěma kulturami, a přiblížit českému čtenáři charakteristické znaky japonské společnosti.[6]

Bibliografie

Překlady do češtiny

  • Hiro Arikawa: Kočka na cestách, 2020
  • Gen’ičiró Takahaši: Sbohem, Gangsteři, 2020 – spolu s Igorem Cimou
  • Sódži Šimada: Případ astrologických vražd, 2021 – spolu s Igorem Cimou

Ocenění

Reference

  1. ↑ a b c Občas se mi povede jazykový trapas, říká japanoložka Anna Cima. iDNES.cz [online]. 2018-12-02 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Murakami v Česku. Probudím se na Šibuji je rafinovaný debut o fascinaci Japonskem. Radio Wave [online]. 2018-08-29 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ DOČKALOVÁ, Michaela. Anna Cima: Jsem pozorovatel, který spojuje dvě kultury dohromady. www.kosmas.cz [online]. Kosmas, 2019-06-04 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Anna Cima: „Jsem pozorovatel, který spojuje dvě kultury dohromady.“ [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Arikawa, Hiro: Kočka na cestách. ILiteratura.cz [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Anna Cima dosáhla literárního hattricku. Ještě předtím se Reflex se spisovatelkou setkal v Tokiu. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ BELÁŇOVÁ, Andrea. Unagi z paralelního světa. Náboženský infoservis [online]. 2023-10-17 [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ Větší kulturní šok zažívám v Česku. S Annou Cimou o Japonsku, psaní a knedlících. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-06 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
Laureáti Ceny Jiřího Ortena
Zuzana Brabcová (1987) • Martin Milan Šimečka (1988) • Petr Placák (1989) • Tereza Boučková (1990) • Vít Kremlička (1991) • Jaroslav Pížl (1992) • Michal Viewegh (1993) • Jaromír Typlt (1994) • Petr Borkovec (1995) • Božena Správcová (1996) • Jan Jandourek (1997) • Bogdan Trojak (1998) • Pavel Brycz (1999) • Věra Rosí (2000) • Martin Langer (2002) • Radek Malý (2003) • Marie Šťastná (2004) • Kateřina Kováčová (2005) • Marek Šindelka (2006) • Petra Hůlová (2007) • Petra Soukupová (2008) • Jana Šrámková (2009) • Jan Těsnohlídek (2010) • Františka Jirousová (2011) • Vratislav Maňák (2012) • Ondřej Buddeus (2013) • Ondřej Hanus (2014) • Alžběta Stančáková (2015) • Sára Vybíralová (2016) • Zuzana Kultánová (2017) • Ondřej Macl (2018) • Anna Cima (2019) • Hana Lehečková (2020) • Šimon Leitgeb (2021) • Vojtěch Vacek (2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech