Bernoulliho–Navierova hypotéza

Znázornění Bernoulliho–Navierovy hypotézy – všechny průřezy prutu zachovávají kolmost ke střednici

Bernoulliho–Navierova hypotéza (také Navierova–Bernoulliho hypotéza či Eulerova–Bernoulliho hypotéza) je v mechanice pružnosti a pevnosti předpoklad pro ohýbaný prvek. Tato hypotéza předpokládá, že průřez, který je před deformací rovinný, zůstává rovinný i po deformaci, resp. průřezy po deformaci zůstávají kolmé na deformovanou střednici prutu. Hypotéza je pojmenována po Jacobu Bernoullim, Danielu Bernoullim a Claude-Louisi Navierovi, případně po Leonhardu Eulerovi.

Platnost

Hypotéza obecně platí pro dostatečně štíhlé pruty, naopak pro prvky, u nichž je výška průřezu řádově podobně velká jako délka, je nutno použít pokročilejší teorie deformace (Mindlin, Timošenko). Platnost je dále omezena na izotropní (či ortotropní) materiály, které jsou lineárně pružné; zároveň musejí být pruty v daném průřezu homogenní (a po délce příliš neměnit svůj průřez). Vzniklá přetvoření na prutu taktéž musejí být malá.

Pokud jsou předešlé podmínky splněny, pro průhyb w ( x ) {\displaystyle w(x)} platí:

d 2 w ( x ) d x 2 = M ( x ) E ( x ) I ( x ) {\displaystyle {\cfrac {\mathrm {d} ^{2}w(x)}{\mathrm {d} x^{2}}}={\frac {M(x)}{E(x)I(x)}}}

Druhá derivace průběhu průhybu prutu podle délky x {\displaystyle x} , vyjádřená jako křivost prutu, je rovna zlomku, kde E {\displaystyle E} je Youngův modul pružnosti, I {\displaystyle I} je moment setrvačnosti průřezu a M {\displaystyle M} je vnitřní ohybový moment.

Pro nosník, který je vyroben z homogenního materiálu po celé své délce a má navíc konstantní průřez, lze za použití Schwedlerovy věty z předchozí rovnice získat závislost průhybu w ( x ) {\displaystyle w(x)} na spojitém zatížení f ( x ) {\displaystyle f(x)} :

E I   d 4 w ( x ) d x 4 = f ( x ) {\displaystyle EI~{\cfrac {\mathrm {d} ^{4}w(x)}{\mathrm {d} x^{4}}}=f(x)}

Normálové napětí

Základní vzorec pro výpočet normálového napětí od působícího ohybového momentu, který platí díky BN hypotéze, je následující:[1]

σ x = M y z I y = M y W y {\displaystyle \sigma _{x}={\frac {M_{y}\cdot z}{I_{y}}}={\frac {M_{y}}{W_{y}}}}

Použité veličiny:

  • σ x {\displaystyle {\sigma _{x}}} normálové napětí v průřezu
  • M y {\displaystyle M_{y}} ohybový moment kolem neutrální osy
  • z {\displaystyle z} – kolmá vzdálenost vláken k neutrální ose
  • I y {\displaystyle I_{y}} moment setrvačnosti k neutrální ose y
  • W y {\displaystyle W_{y}} – průřezový modul k neutrální ose y. W y = I y / z {\displaystyle W_{y}=I_{y}/z}

Deskové konstrukce

U deskových konstrukcí je rozšíření Bernoulliho–Navierovy hypotézy nazýváno jako Kirchhoff–Loveho teorie.

Odkazy

Reference

  1. Gere, J. M. Timoshenko, S.P. Mechanics of Materials. PWS Publishing Company: 1997.

Literatura

  • ŠMILAUER, Vít. Jednoduchý ohyb. Podklady pro předmět 132PRA. (online) Archivováno 3. 6. 2019 na Wayback Machine.