Chronos

Chronos
Pierre Mignard (1610-1695): Chronos – čas, přistřihující Amorovi křídla (1694)
Děti	Aithér Ananké Erebos
Rodiče	Hydros
Příbuzní	Thalassa, Aura, Gaia, Úranos, Aergia, Erós, Dióna, Altercatio, Dolos a Dolor (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chronos (řecky Χρόνος) je v řecké mytologii bůh času. Jeho uctívání bylo rozšířeno zejména v období helénismu, kdy proniklo i do orfismu. Hlásková podobnost jmen vedla později v období římského císařství k jeho záměně s bohem Kronem.^[1] Chronos je personifikací času, symbolizuje jeho plynutí.

Mytologie

Staré řecké mýty a báje se o Chronovi jako bohovi času nezmiňují. Objevil se jako stvořitelské božstvo až později v helénistické době v některých mystických kultech, zejména u orfiků odvozujících svou nauku od pěvce Orfea.^[2] Podle nich byl zplozen zemí a vodou a pak vytvořil vejce, z něhož vzešel oboupohlavní Fanés se zlatými křídly a čtyřma očima. Fanés následně stvořil svět a stal se jeho vládcem; zároveň stvořil i lidstvo.

Poněkud odlišnou personifikací času je Kairos, nejmladší syn Dia. Ten má jako bůh příhodného času schopnost označit svému otci, vládci nad světem, pravou chvíli pro vykonání božského záměru.

Reprezentace v umění

Ve starověku nikdy neexistoval kult ani ikonografie Chrona. Nejstarší známé vyobrazení je na reliéfu z helénistického období, kde se Chronos objevuje jako bezvousá postava s velkými křídly. Později byl v antice zobrazován jako had s různými zvířecími hlavami. Římské mozaiky ho znázorňovaly jako muže otáčejícího kolem zvěrokruhu.

Zhruba od poloviny 14. století byl Chronos ve výtvarném umění zobrazován jako vousatý starý muž se srpem či kosou a přesýpacími hodinami. V době baroka se vedle něj často objevuje postava žalující nebo truchlící ženy (např. pomník "Chronos a truchlící" na hřbitově v Radebeulu).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Chronos na německé Wikipedii a Chronos na anglické Wikipedii.

↑ Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 3. svazek g/j. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. 471 s. ISBN 80-902555-5-8. S. 310.
↑ Zamarovský (1996), s. 195

Literatura

ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 456 s. ISBN 80-85946-29-7.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chronos na Wikimedia Commons

Řecká mytologie

Prvotní tvořitelská božstva

Achlys • Aión / Chronos • Eurynomé • Ofión • Chaos • Erebos + Nyx > Aithér • Hémerá • Gaia • Tartaros • Erós / Fanés • Pýthón • Úranos • Pontos • Týfón

Pontos + Gaia:


Néreus • Thaumás • Forkýs • Kétó • Eurybia • Harpyje • Chrýsáór • Néreovny

Forkidy	Echidna (Kerberos, Orthos, Hydra, Chiméra, Sfinx, Nemejský lev, Skylla) • Ládón • Gorgony • Graie • Sirény • Hesperidky

Úranos + Gaia:

Titáni
12


Okeanos • Koios • Krios • Hyperión • Iapetos • Mnémosyné • Foibé • Rheia • Téthys • Theia • Themis • Kronos

2. generace, také Olympané	Seléné, Éós, Hélios • Astraios • Aithra • Asteria • Dióna • Klymené • Métis • Pallás • Persés • Kallirhoé • Peithó • Létó • Asteria • Ókeanovny

3. generace, Iapetovi synové	Prométheus • Epimétheus • Atlás • Menoitios • Plejády • Hyády

Kyklópové

Brontés (hrom) • Steropés (blesk) • Argés (jas)

Hekatoncheirové

Briareós • Kottos • Gyés

při kastraci

Afrodita • Erínye, tři Furie (Alléktó • Megaira • Tísifoné)

Giganti, z krve

Alkyoneus • Athos • Klytios • Enkelados • Echión > pro pomstu: gigantomachie

Kronos + Rheia:
6 olympských bohů
a další Olympané

Hestia • Démétér • Héra • Hádés • Poseidón • Zeus

bozi 2. generace


Hermés • Apollón+Artemis • Athéna • Héfaistos • Arés • Hébé • Eileithýia • Pandia, Ersa • Persefona • Acherón • Moiry • Hóry

Múzy	Kalliopé • Euterpé • Erató • Thaleia • Melpomené • Terpsichoré • Kleió • Úrania • Polyhymnia