Frederick Soddy

Frederick Soddy
Narození2. září 1877
Eastbourne, Anglie
Úmrtí22. září 1956
Brighton, Anglie
NárodnostBritská
Alma materAberystwyth University
Merton College, Oxford
PracovištěMcGill University (1900-1903)
University of Glasgow (1904-1914)
University of Aberdeen (1914-1919)
Oxfordská univerzita (1919-1936)
OboryJaderná chemie, ekonomie
Známý díkyJaderná přeměna radioaktivních prvků
Radioizotopy
Zavedení termínu izotop
OceněníNobelova cena za chemii (1921)
Manžel(ka)Winifred Beilby
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederick Soddy (2. září 187722. září 1956) byl anglický radiochemik, který spolu s Ernestem Rutherfordem dokázal, že radioaktivita je způsobena jadernou přeměnou prvků. Také prokázal existenci izotopů některých radioaktivních prvků. Získal Nobelovu cenu za chemii za rok 1921.

Biografie

Narodil se v Eastbourne v Anglii. Chodil na Eastbourne College a poté na Aberystwyth University a Merton College (Oxfordská univerzita). Mezi lety 1898 a 1900 pracoval jako výzkumník na Oxford University.[1]

V roce 1900 začal pracovat na McGill University v Montrealu (Québec, Kanada). S Ernestem Rutherfordem tam zkoumal radioaktivitu. Uvědomili si, že neobvyklé chování radioaktivních prvků je způsobeno rozpadem na jiné prvky. Tento rozpad také uvolňuje záření alfa, beta a gama. Když byla radioaktivita poprvé objevena, nevědělo se, co to způsobuje. Soddy a Rutherford prokázali, že při tomto procesu probíhá jaderná přeměna.[1]

V roce 1903 spolu se sirem Williamem Ramsayem na University College London ověřil, že při rozpadu radia vznikají alfa částice složené z kladně nabitých jader helia. V experimentu uzavřeli radium do tenké skleněné uzavřené nádoby, kterou umístili do další skleněné nádoby s tlustší stěnou. Alfa částice byly schopné projít tenkou stěnou, ale zarazily se na tlustší stěně. Po nějaké době spektrální analýza odhalila přítomnosti helia.[2]

Mezi lety 1904 a 1914 přednášel na University of Glasgow[1] a v té době prokázal, že se uran rozpadá na radium. Také ukázal, že radioaktivní prvek může mít více než jednu relativní atomovou hmotnost i za stejných chemických vlastností. Pro tuto vlastnost hmoty vytvořil nový pojem izotop,[1][3] což znamená „stejné místo“. Později J. J. Thomson rozšířil teorii izotopů i na neradioaktivní prvky. Soddy také ukázal, že atomové číslo se snižuje o dvě při alfa záření a při beta záření se o jedno zvyšuje.

V květnu 1910 byl zvolen členem Královské společnosti.[3] V roce 1921 získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum radioaktivity a za výzkum izotopů.[1]

Jeho objevy z pole radioaktivity inspirovaly H. G. Wellse k napsání románu The World Set Free (1914), který je zasazen několik let do budoucnosti a ve kterém se objevují atomové bomby.

Zemřel v Brightonu v Anglii 22. září 1956.[1] Byl po něm pojmenován kráter Soddy na odvrácené straně Měsíce.

Bibliografie

  • Radioactivity (1904)
  • The Interpretation of Radium Archivováno 11. 9. 2005 na Wayback Machine. (1909) (a searchable facsimile at the University of Georgia Libraries; DjVu & layered PDF Archivováno 11. 9. 2005 na Wayback Machine. format)
  • The Chemistry of the Radioactive Elements (1912–1914)
  • Matter and Energy (1912)
  • Science and life: Aberdeen addresses (1920)
  • Cartesian Economics: The Bearing of Physical Science upon State Stewardship (1921)
  • Science and Life Wealth, Virtual Wealth, and Debt Money versus Man etc (1921)
  • Nobel Lecture - The origins of the conception of isotopes (1922)
  • Wealth, Virtual Wealth and Debt. The solution of the economic paradox (George Allen & Unwin, 1926)
  • The wrecking of a scientific age (1927)
  • The Interpretation of the Atom (1932)
  • Money versus Man (1933)
  • The Role of Money, Frederick Soddy (George Routledge & Sons Ltd, 1934. Internet Archive Gutenberg)
  • Money as nothing for something ; The gold "standard" snare (1935)
  • Present outlook, a warning : debasement of the currency, deflation and unemployment (1944)
  • The Story of Atomic Energy (1949)
  • Atomic Transmutation (1953)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick Soddy na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Frederick Soddy - Biography [online]. The Nobel Foundation [cit. 2012-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. William Ramsay; Frederick Soddy. Experiments in Radioactivity, and the Production of Helium from Radium. Proceedings of the Royal Society of London. 1903 - 1904, roč. 72, s. 204–207. Dostupné online. DOI 10.1098/rspl.1903.0040. 
  3. a b Library and Archive [online]. Royal Society. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

  • A. N. Krivomazov. Frederick Soddy: 1877-1956.. [s.l.]: Nauka, 1978. S. 208. 
  • George B. Kauffman. Frederick Soddy (1877-1956): Early Pioneer in Radiochemistry (Chemists and Chemistry). [s.l.]: D. Reidel Pub. Co., 1986. ISBN 978-9027719263. S. 272. 
  • Linda Merricks. The World Made New: Frederick Soddy, Science, Politics, and Environment.. [s.l.]: Oxford University Press, 1996. ISBN 0198559348. S. 223. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Soddy na Wikimedia Commons
  • Osoba Frederick Soddy ve Wikicitátech (anglicky)
  • (anglicky)The Central Role of Energy in Soddy's Holistic and Critical Approach to Nuclear Science, Economics, and Social Responsibility
  • (anglicky)Annotated bibliography for Frederick Soddy from the Alsos Digital Library for Nuclear Issues
  • (anglicky)M. King Hubbert on the Nature of Growth. 1974
  • (anglicky)The Frederick Soddy Trust Archivováno 21. 10. 2018 na Wayback Machine.
  • (anglicky)Biografie Fredericka Soddyho na Nobelprize.org
Nositelé Nobelovy ceny za chemii
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
  • William Lipscomb (1976)
  • Ilja Prigogine (1977)
  • Peter D. Mitchell (1978)
  • Herbert C. Brown / Georg Wittig (1979)
  • Paul Berg / Walter Gilbert / Frederick Sanger (1980)
  • Ken’iči Fukui / Roald Hoffmann (1981)
  • Aaron Klug (1982)
  • Henry Taube (1983)
  • Robert Merrifield (1984)
  • Herbert A. Hauptman / Jerome Karle (1985)
  • Dudley R. Herschbach / Yuan T. Lee / John Polanyi (1986)
  • Donald J. Cram / Jean-Marie Lehn / Charles J. Pedersen (1987)
  • Johann Deisenhofer / Robert Huber / Hartmut Michel (1988)
  • Sidney Altman / Thomas R. Cech (1989)
  • Elias Corey (1990)
  • Richard R. Ernst (1991)
  • Rudolph A. Marcus (1992)
  • Kary Mullis / Michael Smith (1993)
  • George Olah (1994)
  • Paul J. Crutzen / Mario J. Molina / Sherwood Rowland (1995)
  • Robert Curl / Harold Kroto / Richard Smalley (1996)
  • Paul D. Boyer / John E. Walker / Jens Christian Skou (1997)
  • Walter Kohn / John Pople (1998)
  • Ahmed Zewail (1999)
  • Alan J. Heeger / Alan MacDiarmid / Hideki Širakawa (2000)
  • 2001–
  • William Knowles / Rjódži Nojori / K. Barry Sharpless (2001)
  • John B. Fenn / Kóiči Tanaka / Kurt Wüthrich (2002)
  • Peter Agre / Roderick MacKinnon (2003)
  • Aaron Ciechanover / Avram Herško / Irwin Rose (2004)
  • Robert H. Grubbs / Richard Schrock / Yves Chauvin (2005)
  • Roger D. Kornberg (2006)
  • Gerhard Ertl (2007)
  • Osamu Šimomura / Martin Chalfie / Roger Tsien (2008)
  • Venkatraman Ramakrishnan / Thomas A. Steitz / Ada Jonathová (2009)
  • Richard Heck / Akira Suzuki / Eiči Negiši (2010)
  • Daniel Šechtman (2011)
  • Brian Kobilka / Robert Lefkowitz (2012)
  • Martin Karplus / Michael Levitt / Arieh Warshel (2013)
  • Eric Betzig / Stefan Hell / William E. Moerner (2014)
  • Tomas Lindahl / Paul Modrich / Aziz Sancar (2015)
  • Jean-Pierre Sauvage / Fraser Stoddart / Bernard Feringa (2016)
  • Jacques Dubochet / Joachim Frank / Richard Henderson (2017)
  • Frances Arnoldová / Gregory Winter / George P. Smith (2018)
  • John B. Goodenough / Michael Stanley Whittingham / Akira Jošino (2019)
  • Emmanuelle Charpentierová / Jennifer A. Doudnaová (2020)
  • Benjamin List / David MacMillan (2021)
  • Carolyn R. Bertozziová / Morten Meldal / K. Barry Sharpless (2022)
  • Moungi G. Bawendi / Louis E. Brus / Alexej I. Jekimov (2023)
  • Autoritní data Editovat na Wikidatech