Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre

Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre
Narození	19. ledna 1737 Le Havre
Úmrtí	21. ledna 1814 (ve věku 77 let) Éragny
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise
Povolání	geografický inženýr, romanopisec, botanik a spisovatel
Alma mater	Národní škola silniční správy (1758–1760) Caenská univerzita Lyceum Pierra Corneilleho
Témata	botanika a cestopisná literatura
Významná díla	Paul a Virginie
Manžel(ka)	Félicie Didot (1793–1799) Désirée de Pelleporc (od 1800)
Děti	Virginie de Saint-Pierre Paul de Saint-Pierre Bernardin de Saint-Pierre
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre (19. ledna 1737 Le Havre – 21. ledna 1814 Éragny) byl francouzský spisovatel, cestovatel a přírodovědec, představitel preromantismu. Jeho nejznámějším dílem je román Paul a Virginie.

Život

Už ve dvanácti letech navštívil Martinik se svým strýcem, který byl námořním kapitánem. Absolvoval jezuitskou školu v Caen a pak získal titul inženýra na pařížské École nationale des ponts et chaussées. Nastoupil k armádě a zúčastnil se sedmileté války, nedokázal se však přizpůsobit vojenské disciplíně a dal přednost dobrodružnému životu; procestoval většinu Evropy, v Rusku se pokoušel založit utopickou komunu, v letech 1768–1771 působil jako projektant na ostrově Mauricius, odkud byl vypovězen jak pro konflikty s nadřízenými, tak proto, že kvůli studiu exotické vegetace zanedbával služební povinnosti.

Po návratu z cest se usadil ve Francii a snažil se uživit psaním, navštěvoval salón madame Julie de Lespinasse. Ačkoli byl původně věřícím katolíkem, stal se obdivovatelem Jeana-Jacquese Rousseaua a vyznavačem kultu Nejvyšší bytosti. V duchu osvícenství a romantismu vznikla i jeho kniha Paul a Virginie, inspirovaná Robinsonem Crusoe i autorovou nešťastnou láskou k manželce botanika a politika Pierra Poivrea a popisující zrod milostného vztahu mezi chlapcem a dívkou, vyrůstajícími na opuštěném tropickém ostrově. Sentimentálně laděný román rezonoval s dobovými náladami hlásajícími návrat k přírodě a stal se bestsellerem, byl překládán do řady světových jazyků.^[1] Jean-François Le Sueur a po něm Victor Massé podle něj napsal stejnojmennou operu, Prosper d’Epinay vytvořil sousoší obou milenců, známý je také obraz Pharamonda Blancharda.^[2] Také Honoré de Balzac nebo Gustave Flaubert ve svých knihách zmiňují Pavla a Virginii jako symbol nezkažené lásky.

Dalšími významnými díly Saint-Pierra jsou cestopis Voyage à l’Île de France, obraz ideální společnosti v knize L'Arcadie a rozsáhlý spis Etudes de la Nature, kde podává svoji představu přírodního řádu. Zastával funkci ředitele pařížské botanické zahrady, v roce 1795 byl jmenován členem Institut de France a roku 1803 se stal akademikem. Byl členem radikální Společnosti přátel pravdy, patřil také k prvním propagátorům vegetariánství.^[3]

Byla po něm pojmenována francouzská výzkumná námořní loď.^[4]

České vydání

• Pavel a Virginie – Indická chatrč – Suratská kavárna. Vladimír Orel, Praha 1931.

Odkazy

Reference

Literatura

• FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402 s. cnb000477681. [Stať „Bernardin de Saint-Pierre" je na str. 246–268.]
• Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 22. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1002 s. cnb000277218. S. 517. Dostupné online
• ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. cnb000690792. [Stať „Bernardin de Saint-Pierre" je na str. 255–258.]

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre
• Osoba Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre ve Wikicitátech
• Životopis na stránkách Francouzské akademie
• Heslo v Encyclopedie Larousse
• Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Saint-Pierre, Jacques Henri Bernardin de ve Wikizdrojích (anglicky)