Pecletovo číslo

Pecletovo číslo (Pe) je jedním z podobnostních čísel používaných při charakterizaci přenosu hmoty ve spojitém prostředí. Je pojmenováno po Francouzském fyzikovi Jean Claude Eugène Pécletovi. Je definováno jako poměr rychlosti advekce myšleného objemu a rychlostí difuze téhož objemu způsobeného gradientem dle dané situace. V oblasti přenosu hmoty je Pecletovo číslo dáno Reynoldsovým číslem a Schmidtovým číslem. V oblasti přenosu tepla je Pecletovo číslo ekvivalentní Reynoldsovu číslu a Prandtlovu číslu.

Pecletovo číslo je definováno jako:

P e = rychlost advekce rychlost difuze {\displaystyle \mathrm {Pe} ={\dfrac {\mbox{rychlost advekce}}{\mbox{rychlost difuze}}}}

Pro přenos hmoty je definováno jako:

P e L = L u D = R e L S c {\displaystyle \mathrm {Pe} _{L}={\frac {Lu}{D}}=\mathrm {Re} _{L}\,\mathrm {Sc} }

Pro přenos tepla je definováno jako:

P e L = L u a = R e L P r . {\displaystyle \mathrm {Pe} _{L}={\frac {Lu}{a}}=\mathrm {Re} _{L}\,\mathrm {Pr} .}

Kde L je charakteristickou délkou, u je místní rychlostí proudění, D je difuzní koeficient, a a teplotní vodivost tekutiny:

a = λ ρ c p {\displaystyle a={\frac {\lambda }{\rho c_{p}}}}

kde λ {\displaystyle \lambda } je tepelná vodivost, ρ je hustota, a cp tepelná kapacita.

Při určování Pecletova čísla v praxi zjišťujeme, že je často velmi velké. To znamená, že závislost předchozích hodnot při postupném výpočtu ve směru proudění na nově vypočítaných hodnotách je velmi nízká, a proto se při výpočtech mohou využít jednodušší modely.[1]

Proudění mívá často rozdílná Pecletova čísla pro přenos tepla a hmoty. Tím může dojít ke vzniku dvojitě difuzní konvekce. Tento proces je charakterizován dvěma rozdílnými gradienty teploty s rozdílnými rychlostmi difuze.

V oblasti přenosu hmoty je Pecletovo číslo také nazýváno Brennerovým číslem, značeného Br, jako pocta Howardu Brennerovi.[2]

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Péclet number na anglické Wikipedii.

  1. PATANKAR, Suhas V. Numerical Heat Transfer and Fluid Flow. New York: McGraw-Hill, 1980. ISBN 0-89116-522-3. S. 102. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. V publikacích S. G. Masona zhruba od roku 1977 a přijato řadou dalších autorů.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • GND: 4588311-7