Pteranodon

Pteranodon Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 86 až 84,5 miliony let
Ptakoještěr rodu Pteranodon
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	plazi (Reptilia)
Nadřád	archosauři (Archosauria)
Řád	ptakoještěři (Pterosauria)
Podřád	Pterodactyloidea
Nadčeleď	Ornithocheiroidea
Čeleď	Pteranodontidae
Rod	Pteranodon Marsh, 1876
Druhy
P. longiceps P. sternbergi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pteranodon („bezzubé křídlo“) patří k nejznámějším ptakoještěrům (pterosaurům). Žil v několika druzích koncem období křídy (asi před 86 až 84 miliony let) na území dnešních USA (Kansas, Wyoming, Alabama, Nebraska a Jižní Dakota). Byl objeven a popsán v roce 1876 americkým paleontologem O. C. Marshem.^[1]

Popis

S rozpětím křídel kolem 6 až 7 metrů se tento druh řadí mezi největší známé ptakoještěry. Jen kratší spodní čelist měří například 1,25 m. Na rozdíl od starších druhů pterosaurů byl Pteranodon již zcela bezzubý (čemuž odpovídá také jeho název). Na hlavě měl výrazný dlouhý výrůstek, který byl výrazně větší u samců a mohl sloužit ke kormidlování za letu nebo udržování stabilní polohy ve vzduchu.

Paleoekologie

Pteranodoni zřejmě lovili ryby přímo u hladiny moří nedaleko pobřeží. Fosilie ukázaly, že pteranodoni žili v blízkosti Velkého vnitrozemského moře a občas se stávali kořistí mořských živočichů (například žraloků rodu Squalicorax a Cretoxyrhina).^[2]^[3]^[4]

Podle některých výzkumů byli obří ptakoještěři velmi efektivními letci, schopnými urazit vcelku až kolem 16 000 kilometrů, a to při průměrné rychlosti asi 130 km/h po dobu 7 až 10 dnů (což se však týká spíše rodu Quetzalcoatlus a některých dalších azhdarchidů).^[5]

Pteranodon v populární kultuře

Patří k velmi populárním pravěkým živočichům a sehrál důležitou roli například ve filmech Jurský park 3, Ztracený svět: Jurský park, a také v televizních programech BBC Pronásledován dinosaury (Chased by Dinosaurs) a Mořské příšery (Sea Monsters).

Galerie

Pteranodon sternbergi (model)
Zastaralá rekonstrukce Heinricha Hardera z roku 1916
Detail lebky, katalog britského muzea (1888)

Odkazy

Reference

↑ Zixiao Yang, Baoyu Jiang, Michael J. Benton, Xing Xu, Maria E. McNamara and David W. E. Hone (2023). Allometric wing growth links parental care to pterosaur giantism. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 290 (2003): 20231102. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2023.1102
↑ Dana J. Ehret and T. Lynn Harrell, Jr. (2018). Feeding traces on a Pteranodon (Reptilia: Pterosauria) bone from the Late Cretaceous (Campanian) Mooreville Chalk in Alabama, USA. Palaios 33(9): 414-418. doi: https://doi.org/10.2110/palo.2018.024
↑ https://www.atlasobscura.com/articles/what-did-pachycephalosaurus-eat
↑ David W. E. Hone, Mark P. Witton & Michael B. Habib (2018). Evidence for the Cretaceous shark Cretoxyrhina mantelli feeding on the pterosaur Pteranodon from the Niobrara Formation. PeerJ 6:e6031. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.6031
↑ SOCHA, Vladimír. Quetzalcoatlus byl mezikontinentálním letcem. OSEL.cz [online]. 10. září 2021. Dostupné online. (česky)

Literatura

Bennett S. C. (2000) Inferring stratigraphic position of fossil vertebrates from the Niobrara Chalk of western Kansas. Current Research in Earth Sciences, Kansas Geological Survey Bulletin 244, Part 1, 26 p.
Wellnhofer, Peter (1996) [1991]. The Illustrated Encyclopedia of Pterosaurs. New York: Barnes and Noble Books. pp. 139. ISBN 0-7607-0154-7.
Padian K. (1983). A functional analysis of flying and walking in pterosaurs. Paleobiology 9 (3): 218–239.
Bramwell C. D. & Whitfield G. R. (1974). "Biomechanics of Pteranodon", Phil. Trans. Roy. Soc. B. 267.
Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023