Scagliola

Scagliola neboli štukový mramor je způsob štukové dekorace používaný jako náhražka inkrustace přírodním mramorem nebo jiným i minerály.

Termín a technika

1. Jednodušší a nejčastější je pouhá imitace žilnatého povrchu mramoru: Rozemletý sádrovec (sádra) se smíchá s klihem a přírodními barvivy. Hmota se nanáší ve vrstvách na povrch zdí, sloupů, soch a podobně a v další fázi se na monochromatický základ vytváří charakteristické žilkování nebo ornament. Povrch se potahuje fermeží a včelím voskem pro dosažení vyššího lesku. Od opticky podobné techniky Stucco lustro se liší podkladem, u štuka je to obyčejná malta.

Příklady použití v architektuře

Mnichovská rezidence
Kaple svatého Kříže (Pražský hrad)
kostel svatého Mikuláše (Malá Strana), jehož interiér vyzdobil sochař Jan Vilém Hennevogel.
kostel Narození Páně v Loretě na Hradčanech

2. Scagliola v užším slova smyslu je umělecky náročná dekorativní štuková malba nahrazující figurální mozaiku. Vznikla v 17. století ve Florencii, aby nahradila drahou a pracnou techniku pietra dura, založenou na inkrustaci předmětů tabulkami různých minerálů. Kromě plošného nanášení štuku využívá i štětcovou malbu.

Příklady použití

Deska hracího stolku s iluzivní malbou rozházených karet (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze)
Oltářní antependia klášterního kostela v Oseku u Duchcova – autor Ignác Hennevogel.

Odkazy

Literatura

Jiří Kropáček, Oldřich J. Blažíček: Slovník pojmů z dějin umění: názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění Praha : Aurora, 2013 ISBN 978-80-7299-104-4