Teatro San Benedetto

Teatro San Benedetto
Ples v divadle Teatro San Benedetto 22. ledna 1782
Stát	Itálie Itálie
Místo	Benátky
Vznik	1755
Budova
Architekt	Michele Grimani
Otevření	26. prosince 1755
Přestavby	1773 po požáru
Uzavření	1937 přestavěno na kinosál
Další informace
Souřadnice	45°26′6,9″ s. š., 12°19′59,23″ v. d.
Adresa	Salizzada de la Chiesa o del Teatro 30124 Venezia
Oficiální web	http://www.mymovies.it/cinema/venezia/21454/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Teatro San Benedetto (Teatro Venier, Teatro Gallo, Teatro Rossini) bylo v 18. století jedním z nejvýznamnějších divadel a operních domů v Benátkách.

Historie divadla

Malé, elegantní divadlo postavil Michele Grimani na pozemku patřícím rodině Venierů. Bylo otevřeno 26. prosince 1755 představením opery Zoe skladatele Gioacchina Cocchi. V roce 1766 přešlo vlastnictví divadla z rodiny Grimaldi na konsorcium benátských šlechtických rodin, které vlastnily jednotlivé divadelní lóže. Původně bylo divadlo kruhového půdorysu. Po požáru v roce 1773 byla přestavěno do tradičního podkovovitého tvaru. V roce 1786 muselo konsorcium vlastníků divadlo na základě soudního rozhodnutí postoupit divadlo rodině Vernierů a bylo přejmenováno na Teatro Venier in San Benedetto, zkráceně Teatro Venier. V roce 1810 získal divadlo impresário Giovanni Gallo a změnilo název na Teatro Gallo. Jeho synové, kteří je zdědili v roce 1847, změnili název na počest skladatele Gioachina Rossiniho v roce 1868 na Teatro Rossini.

V divadle byly uváděny převážně opery stylu opera seria a až do vybudování divadla La Fenice bylo nejvýznamnějším benátským divadlem. Konaly se v něm premiéry více než 140 oper včetně Rossiniho oper Italka v Alžíru a Eduardo e Cristina či opery Demofoonte, Josefa Myslivečka. V roce 1854 zde byla po fiasku prvního představení v La Fenice, úspěšně nastudována opera Giuseppe Verdiho La traviata.

V roce 1937 bylo divadlo zcela přestavěno pro účely filmových představení. Získalo i novou fasádu podle návhu architekta Carlo Scarpa. Vzniklo tak Cinema Rossini. Kino bylo uzavřeno v roce 2007 a po další přestavbě v roce 2010 zde vznikl multiplex Rosini (Cinema multisala Rossini di Venezia).

Preméry v divadle San Benedetto

Zoe, hudba Gioacchino Cocchi, 1755
L'Angelica, hudba Francesco Brusa, 1756
La Semiramide riconosciuta, hudba Francesco Brusa, 1756
Catone in Utica, hudba Vincenzo Legrenzio Ciampi, 1756
Adriano in Siria, hudba Francesco Brusa, 1757
Sesostri, hudba Baldassare Galuppi, 1757
Nitteti, hudba Johann Adolf Hasse, 1758
Gianguir, hudba Vincenzo Legrenzio Ciampi, 1759
La clemenza di Tito, hudba Giuseppe Scarlatti, 1760
Olimpiade, hudba Gregorio Sciroli, 1760
Artaserse, hudba Gian Francesco de Majo, 1762
Antigono, hudba Baldassare Galuppi, 1762
Alessandro Severo, hudba Antonio Sacchini, 1763
Merope, hudba Gaetano Latilla, 1763
Adriano in Siria, hudba Pietro Alessandro Guglielmi, 1765
Artaserse, hudba Giuseppe Ponzo, 1766
L'Olimpiade, hudba Francesco Brusa, Pietro Alessandro Guglielmi a Antonio Gaetano Pampani, 1767
Il re pastore, hudba Pietro Alessandro Guglielmi, 1767
Ezio, hudba Ferdinando Bertoni, 1767
Antigono, hudba Gian Francesco de Majo, 1767
Arsace, hudba Carlo Franchi, 1768
Il Demetrio, hudba Antonio Gaetano Pampani, 1768
Alessandro in Armenia, hudba Giovanni Battista Borghi, 1768
Demofoonte, hudba Josef Mysliveček, 1769
Alessandro Severo, hudba Antonio Sacchini, 1769
Ezio, hudba Gian Francesco de Majo, 1769
Cajo Mario, hudba Pasquale Anfossi, 1770
Didone abbandonata, hudba Gian Francesco de Majo, 1770
Vologeso, hudba Giuseppe Colla, 1770
Siroe, hudba Giovanni Battista Borghi, 1771
Adriano in Siria, hudba Antonio Sacchini, 1771
Il matrimonio per astuzia , hudba Andrea Luchesi, 1771
Andromaca, hudba Ferdinando Bertoni, 1771
Artaserse, hudba Vincenzo Manfredini, 1772
Ezio, hudba Giuseppe Gazzaniga, 1772
Motezuma, hudba Baldassare Galuppi, 1772
Merope, hudba Giacomo Insanguine, 1772
Antigono, hudba Pasquale Anfossi, 1773
Solimano, hudba Johann Gottlieb Naumann, 1773
Ricimero, hudba Giovanni Battista Borghi, 1773
La villanella inconstante, hudba Johann Gottlieb Naumann, 1773
La clemenza di Tito, hudba Josef Mysliveček, 1774
Ipermestra, hudba Johann Gottlieb Naumann, 1774
Olimpiade, hudba Pasquale Anfossi, 1774
Demofoonte, hudba Giovanni Paisiello, 1775
Artaserse, hudba Giovanni Battista Borghi, 1775
Aristo e Temira, hudba Ferdinando Bertoni, 1776
Orfeo ed Euridice, hudba Ferdinando Bertoni, 1776
Antigona, hudba Michele Mortellari, 1776
Creonte, hudba Dmitrij Bortňanskij, 1776
Telemaco ed Eurice nell'isola di Calipso, hudba Ferdinando Bertoni, 1776
Eumene, hudba Giovanni Battista Borghi, 1777
Caio Mario, hudba Carlo Monza, 1777
Alessandro nell'Indie, hudba Luigi Marescalchi, 1778
Vologeso re de' Parti, hudba Giacomo Rust, 1778
La Circe, hudba Josef Mysliveček, 1779
Adriano in Siria, hudba Felice Alessandri, 1779
Armida abbandonata, hudba Ferdinando Bertoni, 1780
Giulia Sabino, hudba Giuseppe Sarti, 1781
Cajo Mario, hudba Ferdinando Bertoni, 1781
Arbace, hudba Giovanni Battista Borghi, 1782
Artemisia, hudba Giuseppe Callegari, 1782
Zamira, hudba Pasquale Anfossi, 1782
Attalo, re di Bitinia, hudba Giuseppe Sarti, 1782
Piramo e Tisbe, hudba Francesco Bianchi, 1783
Eumene, hudba Ferdinando Bertoni, 1783
Osmane, hudba Giuseppe Giordani, 1784
Il disertore, hudba Francesco Bianchi, 1784
Ademira, hudba Andrea Luchesi, 1784
Ricimero, hudba Niccolò Antonio Zingarelli, 1785
Alessandro nell'Indie, hudba Francesco Bianchi, 1785
Alonso e Cora, hudba Francesco Bianchi, 1786
Circe, hudba Giuseppe Gazzaniga, 1786
Demofoonte, hudba Alessio Prati, 1786
L'orfano cinese, hudba Francesco Bianchi, 1787
Calto, hudba Francesco Bianchi, 1788
Agesilao, re di Sparta, hudba Gaetano Andreozzi, 1788
Arminio, hudba Gaetano Andreozzi, 1788
Arsace, hudba Pietro Alessandro Guglielmi, 1788
Rinaldo, hudba Pietro Alessandro Guglielmi, 1789
Zenobia di Palmira, hudba Pasquale Anfossi, 1789
Aspasia, hudba Giuseppe Giordani, 1790
Teodolinda, hudba Francesco Gardi, 1790
L'apoteosi d'Ercole, hudba Angelo Tarchi, 1790
Angelica e Medoro, hudba Ferdinando Bertoni, 1791
Catone in Utica, hudba Peter Winter, 1791
Seleuco, re di Siria, hudba Francesco Bianchi, 1791
Il sacrifizio di Creta, ossia Arianna e Teseo, hudba Peter Winter, 1792
Aci e Galatea, hudba Francesco Bianchi, 1792
Eugenia, hudba Sebastiano Nasolini, 1792
Dorval e Virginia, hudba Angelo Tarchi, 1793
Gl'innamorati, hudba Sebastiano Nasolini a Vittorio Trento, 1793
I fratelli rivali, hudba Peter Winter, 1793
Amore la vince, hudba Sebastiano Nasolini, 1793
Belisa, ossia La fedeltà riconosciuta, hudba Peter Winter, 1794
Oro non compra amore, ossia Il barone di Moscabianca, hudba Luigi Caruso, 1794
I raggiri fortunati, hudba Sebastiano Nasolini, 1795
La pupilla scaltra, hudba Pietro Alessandro Guglielmi, 1795
Merope, hudba Sebastiano Nasolini, 1796
Gl'Indiani, hudba Sebastiano Nasolini, 1796
Zaira, hudba Sebastiano Nasolini, 1797
Fernando nel Messico, hudba Marcos António Portugal, 1798
Adriano in Siria, hudba Johann Simon Mayr, 1798
Le tre orfanelle, o sia La scuola di musica, hudba Marcello Bernardini, 1798
Melinda, hudba Sebastiano Nasolini, 1798
Che originali!, hudba Johann Simon Mayr, 1798
Amor ingegnoso, hudba Johann Simon Mayr, 1798
L'ubbidienza per astuzia, hudba Johann Simon Mayr, 1798
Non irritar le donne, ossia Il chiamantesi filosofo, hudba Marcos António Portugal, 1798

Le quattro mogli, hudba Gaetano Marinelli, 1799
Il contravveleno, hudba Francesco Gardi, 1799
Bajazette, hudba Gaetano Marinelli, 1799
Labino e Carlotta, hudba Johann Simon Mayr, 1799
L'avaro, hudba Johann Simon Mayr, 1799
La pazza giornata, ovvero Il matrimonio di Figaro, hudba Marcos António Portugal, 1799
La testa riscaldata, hudba Ferdinando Paer, 1800
La sonnambula, hudba Ferdinando Paer, 1800
L'unione mal pensata, hudba Andrea Basili, 1801
Diritto e rovescio, ovvero Una della solite trasformazioni nel mondo, hudba Francesco Gardi, 1801
Adelaide e Tebaldo, hudba Raffaele Orgitano, 1801
Il convitato di Pietra, hudba Francesco Gardi, 1802
I castelli in aria, ossia Gli amanti per accidente, hudba Johann Simon Mayr, 1802
Guerra con tutti, ovvero Danari e ripieghi, hudba Francesco Gardi, 1803
Il fiore, ossia Il matrimonio per svenimento, hudba Ferdinando Orlandi, 1803
Pamela nubile, hudba Pietro Generali, 1804
Elisa, ossia Il monte San Bernardo, hudba Johann Simon Mayr, 1804
Un buco nella di porta, hudba Francesco Gardi, 1804
La donna selvaggia, hudba Carlo Coccia, 1813
L'italiana in Algeri, hudba Gioachino Rossini, 1813
Clotilde, hudba Carlo Coccia, 1815
Etelinda, hudba Carlo Coccia, 1816
Malvina, hudba Nicola Vaccai, 1816
L'ingenua, hudba Giovanni Pacini, 1816
Il lupo di Ostenda, ossia L'innocenza salvata dalla colpa, hudba Nicola Vaccai, 1818
La sposa fedele, hudba Giovanni Pacini, 1819
Eduardo e Cristina, hudba Gioachino Rossini, 1819
Il Ferramondo, hudba Antonio Buzzolla, 1836
Emma di Resburgo, hudba Giacomo Meyerbeer, 1819
Monsieur de Chalumeaux, hudba Federico Ricci, 1835
Ida della Torre, hudba Alessandro Nini, 1837
Mastino I della Scala, hudba Antonio Buzzolla, 1841
Crispino e la comare, hudba Federico Ricci a Luigi Ricci, 1850
I due ritratti, hudba Luigi Ricci, 1850

Literatura

F. Passadore, F. Rossi: Il teatro San Benedetto di Venezia, 2003
Thierry Beauvert: Opera Houses of the World. The Vendome Press, New York, 1995. ISBN 0-86565-978-8
Karyl Charna Lynn: Italian Opera Houses and Festivals. The Scarecrow Press, Inc. ISBN 0-8108-5359-0