Univerbizace

Univerbizace (z latinského unus – jeden, verbum – slovo) je proces, kterým se ze sousloví v rámci jazykové ekonomie vytváří jednotlivé slovo (univerbát či univerbizát).^[1] Opačný proces, tedy vytváření sousloví z jednotlivého slova, se nazývá multiverbizace.

Univerbizace v češtině

Výchozím syntagmatem, z nějž je univerbizát tvořen, je nejčastěji dvojslovné spojení určovaného substantiva a jeho určujícího přívlastku, který může mít buď formu adjektivní (absolventský koncert), nebo substantivní (řidič tiráku).

Univerbizace může mít v češtině například tyto formy:^[1]

• přechod kolokace v kompozitum (stará čeština → staročeština)
• kondenzace ve spřežku (krveprolití, zmrtvýchvstání, nanebevzetí)
• přechod ve zkratkové slovo (Občanská demokratická strana → ODS → Ódéeska)
• eliptické zjednodušení kolokace na její určující člen, substantivizace (zpodstatnění) adjektiva: vysoká škola → vysoká, vysoká zvěř → vysoká, drobné peníze → drobné, vrchní číšník → vrchní, hovězí maso → hovězí
• eliptické zjednodušení kolokace na její určovaný člen: zemské jablko → jablko (nářeční označení bramboru), jízdní kolo → kolo, šicí nebo psací stroj → stroj
• desufixální konverze určujícího adjektiva (zpodstatnění odstraněním přípony), s možným spolupůsobením příklonu k jeho fundujícímu substantivu; v některých případech lze uvažovat i o paralelní metonymické motivaci; tento typ postihuje progrese například v technické či lékařské tematice: satelitní městečko → satelit, mobilní telefon → mobil, antivir, digitál, plazma, automat, manuál, třídveř, alzheimer, basedov, parkinson
• zpodstatnění určujícího adjektiva formou sufixace (resufixace), tedy pomocí přípony: silná cesta → silnice, zubní lékař → zubař, pololetní prázdniny → pololetky; Adjektivní atribut výchozího syntagmatu jako nositel onomaziologického příznaku se transformuje v slovní základ univerbátu, substantivum jako nositel onomaziologické báze v jeho sufix. Univerbizovaná jednotka zpravidla reflektuje rod určovaného substantiva, neutrum ale často přechází v maskulinum (slepé střevo = slepák). V některých případech lze ovšem obdobně tvořená slova považovat za nezávislé mutační derivace, zejména v případě označení osob (kovář, zubař, folkáč). K opěrným kritériím pro univerbizační interpretaci bývá řazena nespornost existence ustálené motivační kolokace s neobecným bázovým členem, podpůrným kritériem může být i modelovost utváření rezultátu, například užití frekventovaných univerbizačních sufixů (‑ák, ‑ka).^[1]

V užším vymezení je někdy za univerbizaci považován pouze vznik kompozita nebo spřežky, nejčastěji však bývá s univerbizací spojována sufixace určujícího adjektiva.^[1]

Univerbizace je v češtině produktivnější než v západních nebo v ostatních slovanských jazycích.^[1][2]

Funkce v jazyce

Univerbáty jsou úspornější a lépe se přizpůsobují gramatice: lépe se skloňují a jsou vhodnějším východiskem pro derivaci.^[1] Nevýhodou je jejich menší explicitnost, což je kompenzováno kontextem.^[1]

Univerbáty se uplatňují v běžné, profesionální i slangové mluvě, často nahrazují víceslovná pojmenování z odborné a administrativní sféry.^[1] Univerbáty mají často nespisovný či hovorový charakter, pronikají však i do spisovné mluvy a mnohdy mají neutrálnější charakter než původní označení: například fotoaparát, minerálka. Například rajče či silnice jsou dnes spisovné a odborné výrazy, zatímco původní rajské jablko je dnes již méně odborné a oficiální označení a silná cesta zapomenutý archaismus).

Odkazy

Reference

Literatura

• NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 130. 

Související články

• Slovo (lingvistika)
• Multiverbizace
• Sousloví

Externí odkazy

• Slovníkové heslo univerbizace ve Wikislovníku
• C. Avramova: Univerbáty v lexikálním systému jazyka. Bohemistyka, roč. 2007, s. 190–206.
• M. Dokulil: Tvoření slov v češtině I. Teorie odvozování slov. Praha: Academia, 1962. 263 s.
• I. Kolářová: Univerbizace. In KČG (F. Štícha a kol. Kapitoly české gramatiky), 2011, 273–410. Slovotvorně orientovaný přehled univerbátů současné češtiny založený na korpusových datech (z psaných textů)
• I. Kolářová: Univerbizace v současné slovní zásobě, obzvláště slovotvorbě. Brno: Masarykova univerzita, 2017. 378 s.
• B. Nisheva: Univerbizace v konkurenci (na českém a bulharském jazykovém materiálu). Slavia - časopis pro slovanskou filologii, roč. LXXXVII, 2018, s. 239-262.
• E. Palková: Univerbizácia vo slovenčině. Prešov: Filozofická fakulta PU, 2018. 268 s.
• F. Štícha, I. Kolářová: Slovník univerbizátů (zjednoslovnělých názvů). Praha: Academia, 2020. 753 s.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.