Val de Bagnes

Val de Bagnes
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Souřadnice	46°3′ s. š., 7°16′1″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Val de Bagnes (v německy mluvícím prostředí známé také jako Bangital nebo Baniental) je horské údolí ve Walliských Alpách, nacházející se ve střední části švýcarského kantonu Valais.

Geografie

Údolím protéká řeka Dranse de Bagnes. V horní části údolí se nachází jezero Lac de Mauvoisin a na jižním konci údolí ledovec Glacier de Fenêtre a horská chata Cabane de Chanrion. Z údolí Val de Bagnes se přes Fenêtre de Durand v pohoří Grand Combin lze dostat do údolí Aosty. U Sembrancheru údolí Val de Bagnes přechází v údolí Val d’Entremont.

Nejvýznamnější horské vrcholy v údolí Val de Bagnes jsou:

• Grand Combin (4314 m n. m.)
• La Ruinette (3875 m n. m.)
• Mont Blanc de Cheilon (3870 m n. m.)
• Petit Combin (3663 m n. m.)
• Mont Gelé (3518 m n. m.)
• Pointe d’Otemma (3403 m n. m.)
• Rosablanche (3336 m n. m.)
• Mont Avril (3346 m n. m.)

Sídla

Obcemi v údolí Val de Bagnes jsou Bruson, Champsec, Cries (Vollèges), Fionnay, Le Châble, Levron, Lourtier, Sarreyer, Vens (Sembrancher), Verbier, Versegères, Villette a Vollèges.

Historie

Na vyšších svazích byly objeveny stopy po táborech lovců a sběračů z 8. tisíciletí př. n. l. a pravidelné osídlení Alp je zde doloženo již v neolitu. V údolí byly nalezeny také neolitické pohárové kameny a pohřebiště z doby bronzové a římské. Rané osídlení lze pravděpodobně vysvětlit přechodem Col de Fenêtre do údolí Aosty, který byl po dlouhou dobu přinejmenším stejně hojně navštěvován jako Velký Svatý Bernard.^[1]

V roce 1150 je údolí zmiňováno jako Banie v listině dokládající udělení části práv savojského hraběte Humberta III. na část Bagnes a Octiet (Etiez) opatství Saint-Maurice. Darovací listina byla stranami vykládána různě. Nakonec opatství získalo zástavy, jurisdikci a právo pastvy; savojským hrabatům zůstala pozemková renta, vojenská zástava a služebnost pro hrad Chillon. Údolí nepřešlo celé na opatství, které postupně získalo zpět své panství: v roce 1294 odkoupilo zpět část práv, která držel v léno rod de Bagnes. V roce 1340 získalo od Montheolů další práva, v roce 1341 výměnou s pány z Liddes panství Vollèges, v roce 1366 panství Bagnes a v roce 1462 zboží z osady Montagnier.^[1]

Po bitvě u Planta v roce 1475 vytlačili povstalci z horního Valais savojského vévodu z dolního Valais. Pravděpodobně tehdy také zničili hrad Verbier. Po tomto vítězství došlo ke střetu zájmů mezi opatem ze Saint-Maurice a biskupem ze Sionu: ten chtěl získat zpět svá práva nad celým Valais a neuznal savojské darování údolí Val de Bagnes opatství Saint-Maurice. Konflikt vyřešily až dva papežské výnosy v roce 1501 ve prospěch opatství.^[1]

Horní část údolí patřila šlechtickým rodům z údolí Aosta. V roce 1515 vypukly potyčky mezi obyvateli údolí Val de Bagnes a lidmi z údolí Aosta o alpskou pastvinu Grand Chermontane World Icon. Komisaři sedmi Zenden, kteří se sešli v Sembrancheru, v původním rozhodnutí přidělili alpské pastviny lidem z údolí Aosty. Protože však neuznali svrchovanost sionského biskupa, kantonální rada Valais alpu zabavila ve prospěch Bagnarů. Ti měli na oplátku v případě války střežit Col de Fenêtre.^[1]

V roce 1565 prodalo opatství Saint-Maurice svá práva na komendy lidem z údolí. Jejich užívání umožnilo údolní obci postupně splácet poplatky z nich. V roce 1745 se Bagnardi pokusili toto umořování urychlit a přimět opata, aby se svých práv vzdal. Horní Valy však zasáhly a údolní lidé se museli podřídit. V roce 1798 skončila světská vláda biskupa nad údolím Val de Bagnes. V roce 1798 také Bagnardi naposledy zaplatili své poplatky opatství Saint-Maurice. Konvent potvrdil konec světské vlády opatství nad údolím Val de Bagnes v roce 1807. Od té doby mělo pouze právo jmenovat faráře v Bagnes a Vollèges.^[1]

Cestovní ruch zásadně změnil ekonomiku údolí. Na konci 20. století bylo 85 % farem na částečný úvazek. Chov dobytka, ačkoli sotva výnosný, se nadále pěstuje jako charakteristický znak údolí. Známé jsou v této souvislosti zápasy eringerských krav nebo sýr raclette. Od roku 1958 dodává elektrárna Mauvoisin elektrickou energii a v minulosti také zabránila katastrofálním záplavám způsobeným ledovcem Giétroz.

Turismus

Turistický ruch se v údolí Val de Bagnes objevil na konci 19. století. Pro potřeby cestovního ruchu byla realizována řada infrastrukturních projektů, například v roce 1950 byla postavena sedačková lanovka na Médran (zimní turistika); letní turistika začala již v roce 1890 ve Fionnay, poté také v Brusonu a Verbier.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Val de Bagnes na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Val de Bagnes na Wikimedia Commons