Volná částice

Jako volná částice se ve fyzice označuje taková částice, na kterou nepůsobí žádné vazby. V klasické fyzice to znamená, že na částici nepůsobí žádné síly.

Volná částice v klasické fyzice

V klasické fyzice je volná částice charakterizována konstantní rychlostí. Hybnost volné částice se také nemění a je určena jako

p = m v {\displaystyle \mathbf {p} =m\mathbf {v} }

Energii volné částice lze vyjádřit jako

E = 1 2 m v 2 {\displaystyle E={\frac {1}{2}}mv^{2}} ,

kde m {\displaystyle m} je hmotnost částice a v {\displaystyle \mathbf {v} } je vektor její rychlosti.

Volná částice v nerelativistické kvantové teorii

V nerelativistické kvantové mechanice lze volnou částici popsat Schrödingerovou rovnicí ve tvaru

2 2 m 2   ψ ( r , t ) = i t ψ ( r , t ) {\displaystyle -{\frac {\hbar ^{2}}{2m}}\nabla ^{2}\ \psi (\mathbf {r} ,t)=\mathrm {i} \hbar {\frac {\partial }{\partial t}}\psi (\mathbf {r} ,t)}

Řešení této rovnice pro určitou hybnost má tvar rovinné vlny

ψ ( r , t ) = e i ( k r ω t ) {\displaystyle \psi (\mathbf {r} ,t)=\mathrm {e} ^{\mathrm {i} (\mathbf {k} \cdot \mathbf {r} -\omega t)}}

s podmínkou

2 k 2 2 m = ω {\displaystyle {\frac {\hbar ^{2}k^{2}}{2m}}=\hbar \omega } ,

kde r {\displaystyle \mathbf {r} } je polohový vektor, t {\displaystyle t} je čas, k {\displaystyle \mathbf {k} } je vlnový vektor a ω {\displaystyle \omega \,} je úhlová frekvence.

Částici, která je popsána uvedenou vlnovou funkcí, nelze v důsledku relací neurčitosti lokalizovat. Při přesně dané hodnotě hybnosti se totiž částice může nacházet v libovolném bodě prostoru se stejnou pravděpodobností. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost nalezení částice v celém (nekonečném) prostoru musí být rovna jedné, tzn. ψ ψ d V = 1 {\displaystyle \int \psi ^{\star }\psi \mathrm {d} V=1} , je pro konkrétní hodnotu hybnosti problém normalizovat vlnovou funkci.

Pro střední hodnotu hybnosti v uvedeném případě platí

p = ψ | i | ψ = k {\displaystyle \langle \mathbf {p} \rangle =\langle \psi |-\mathrm {i} \hbar \nabla |\psi \rangle =\hbar \mathbf {k} }

Střední hodnota energie je pak udána jako

E = ψ | i t | ψ = ω {\displaystyle \langle E\rangle =\langle \psi |\mathrm {i} \hbar {\frac {\partial }{\partial t}}|\psi \rangle =\hbar \omega }

Dosazením z předchozích vztahů do omezující podmínky lze získat vztah mezi energií a hybností pro nerelativistickou hmotnou částici, tzn.

E = p 2 2 m {\displaystyle \langle E\rangle ={\frac {\langle p\rangle ^{2}}{2m}}} ,

kde p = | p | {\displaystyle p=|\mathbf {p} |} .

Grupová rychlost vlny je

v g = d ω d k = d E d p = v {\displaystyle \left.\right.v_{g}={\frac {\mathrm {d} \omega }{\mathrm {d} k}}={\frac {\mathrm {d} E}{\mathrm {d} p}}=v} ,

kde v {\displaystyle v} je klasická rychlost částice.

Fázová rychlost vlny je určena jako

v p = ω k = E p = p 2 m = v 2 {\displaystyle \left.\right.v_{p}={\frac {\omega }{k}}={\frac {E}{p}}={\frac {p}{2m}}={\frac {v}{2}}}

V obecném případě nemusí mít volná částice určitou hybnost nebo energii. V takovém případě lze vlnovou funkci volné částice vyjádřit jako superpozici vlastních funkcí hybnosti volné částice, tedy

ψ ( r , t ) = A ( k ) e i ( k r ω t ) d k {\displaystyle \left.\right.\psi (\mathbf {r} ,t)=\int A(\mathbf {k} )\mathrm {e} ^{\mathrm {i} (\mathbf {k} \cdot \mathbf {r} -\omega t)}\mathrm {d} \mathbf {k} } ,

kde integrace probíhá přes všechna k {\displaystyle \mathbf {k} } .

V obecném případě není hybnost částice určena jednou hodnotou, takže částici je možné lokalizovat (viz vlnový balík).

Relativistická volná částice

Kvantová teorie umožňuje popsat také relativistické volné částice, přičemž používá k jejich popisu různé rovnice (podle druhu částice), např.

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Free particle na anglické Wikipedii.